DIESEL

1. OTÁZKA - MLUVNICE

Vznik řeči

          Lidská řeč vznikala společně s člověkem a zajistila mu výjimečné postavení mezi živými tvory, neboť člověk je z nich jako jediný schopný řeči. Prapočátky lidské řeči jsou spojeny se skutečností, že přírodní podmínky donutily člověka vzřímeně chodit, tím se mu uvolnily ruce a nemusel již potravu přenášet v ústech. Ústy potom mohl vydávat více zvukových signálů, které se velmi pomalu a postupně z neartikulovaných zvuků a skřeků měnily v signály spjaté s určitým významem (nebezpečí, potrava, atd.). Vznikl tak artikulovaný systém signálů, charakteristický pouze pro člověka.

Definice řeči a komunikace

ŘEČ slouží ke vzájemnému dorozumívání lidí – ke KOMUNIKACI

          Komunikaci chápeme jako přenos informací, sdělování obsahu vědomí jednoho člověka dalšímu člověku či lidem.

Komunikační kanál

          Spojení mezi lidmi; příjemce musí mít možnost předávané informace nějak dekódovat (např. je slyšet).

Složky komunikace

Komunikační situace

Účastníci komunikace

Kód

Téma

Kanál

Druhy komunikace

Verbální komunikace – mluvení

Neverbální komunikace – mimika, posuňky, gesta (kreslené vtipy, plakáty, pantomima, dorozumívání světelnými signály,...)

Verbálně - Neverbální komunikace – kombinace obou komunikací (televizní programy či comicsy, kde je obrázek doplněn slovním komentářem)

Prostředky neverbální komunikace

Gestika (gestikulace) – pohyby rukou

Mimika – změny výrazu obličeje

Posturika – poloha a konfigurace těl účastníků komunikace

Proxemika – míra vzdálenosti mezi komunikanty

Kinezika - pohyby celého těla komunikujících včetně chůze

Haptika – fyzický kontakt mluvčích, dotyk (podání ruky, pohlavek, polibek,...)

Definice jazyka

          Jazyk je abstraktní systém ustálených a závazných dorozumívacích prostředků a pravidel, která určují, jak správně tyto prostředky užívat, aby výsledkem komunikačního procesu byly smysluplné jazykové projevy (či promluvy, komunikáty).

Základní fce jazyka

• Dorozumívající funkce

• Myšlenková (mentální) fce – předávání obsahu vědomí; prostředek myšlení

• Národně reprezentativní fce – jazyk bývá zpravidla vázán na určité společenství lidí, národ)

• Výzvová (apelová) fce – jazykem lze působit na ostatní, přesvědčovat

• umělecká (estetická) fce – jazyk bývá prostředkem uměleckého působení

Rysy jazyka

• Jaz. je uložený v mozku, v paměti každého jedince

• Jaz. je ucelený útvar systémové povahy mající své fce

• Jaz. má nadindividuální povahu, je sociální, kolektivní a konvekční

• Jaz. je zdrojem modelů pro vznik řeči

• Jaz. je nezávislý na existenci písma

Rysy řeči

• Řeč je tvořena kombinacemi jazyka

• Proud řeči má lineární povahu (princip plynutí řeči v čase)

• Řeč je individuální akt

• Řeč je kreativní a má schopnost zpětné vazby

Ontogeneze

          Je chronologický vývoj začínající již od narození, během něhož se jedinec (zejména dítě) jazyku učí – nabývá schopnosti jej používat, ale může jej i ztrácet.

Fylogeneze

Vývoj v rámci daného jazykového společenství, které je jeho nositelem.

Fáze učení jazyku

• Předjazyková fáze: cca do 8 měsíců; žvatlání a broukání

• Holofrastická fáze: cca 8 – 18 měsíců; opakování slov, okolo roku první slova (typu máma, táta, ham, haf,...), v 18 měsících znalost necelé stovky slov

• Fáze elementárních vět: cca 18 – 24 měsíců, dítě je schopné vytvořit až 2.500 dvoučlených slovních kombinací

• Vlastní jazyková fáze: cca 2 roky až 13 let; jedná se o hlavní fázi rozvíjení jaz., kdy je jedinec nejvnímavější, a proto má nejlepší předpoklady pro správné osvojení a používání jazyka. Úspěšnost této fáze je podmíněna správným průběhem předchozích fází

• Postpubertální fáze

Synchronie a diachronie

Synchronie – je současný stav jazyka, tedy naše jazyková přítomnost

Diachronie – označuje historický vývoj jazyka v mnoha jeho podobách a stádiích.

Definice jazykovědy, bohemistiky, slavistiky

Jazykověda – je věda, která studuje, popisuje a zkoumá jazyky, vztahy mezi nimi, vykládá jejich pravidla, pravopis atd.

Bohemistika – je vědní obor zabývající se přímo českým jazykem a literaturou, v širším pojetí také kulturou a dějinami českých zemí.

Slavistika – je jaz.vědní disciplína, která studuje jazyky slovanských národů, jejich historii a kulturu

Jazykovědné disciplíny

• Nauka o slovní zásobě – lexikologie (sémantika, etymologie, frazeologie, lexikografie, onomastika)

• Nauka o tvoření slov – slovotvorba

• Nauka o zvukové stránce jazyka a pravopisu (fonetika, fonologie, ortofonie, ortoepie, ortografie, grafémika)

• Mluvnice – gramatika (morfologie, syntax)

• Srovnávací mluvnice – komparatistika

• Nauka o slohu – stylistika

• Dialektologie

• Historická mluvnice