LITERÁRNÍ POJMY
LITERÁRNÍ POJMY
Epika - lit. druh v němž je skutečnost ztvárněna vypravováním příběhu
Epos - rozsáhlá veršovaná skladba,která chronologicky zachycuje vyprávění událostí
Epopej - tvořena několika eposy,které jsou spojeny ústředními postavami
Román - prozaický žánr, který v dějinách lit. prošel značným vývojem. zachycuje různá společenská prostředí a osudy
legenda - na pomezí velkou a střední epikou, podává zprávu o životě světce
kronika - dílo v němž autor v chronologickém sledu zachycuje dějiny událostí
povídka - žánr rozvíjející se od středověku, jedná se o příběh s poměrně jednoduchým dějem a několika postavami
novela - zajímavý napínavý příběh, který směřuje rychlým spádem k často nečekanému závěru
romaneto - žánrová varianta novely, příběh na jehož počátku stojí romantická, fantastická, zdánlivě nevysvětlitelná záhada
pohádka - spojená s ústní lidovou slovesností, smyšlené vyprávění s poutavým dějem bez konkrétního času a prostoru, dobro zvítězí nad zlem
pověst - prozaický žánr, pocházející z ústní lidové slovesnosti. Je vázána k určité osobě nebo lokalitě, má fantastickou postavu
báje - příběhy v nichž lidé ztvárnili své představy o vzniku světa, přírodních jevech, životě bohů, posmrtný život
bajka - krátký alegorický,prozaický nebo veršovaný příběh v němž rostliny,zvířata jednají jako lidé
anekdota - nejmenší útvar drobné epiky, začíná stručně navozenou situací, která vyústí nečekanou komickou pointou
cestopis, reportáž - rozhraní mezi beletrií a publicistikou
drama - jazykové promluvy a jednání jednotlivých postav
tragédie - hra s vážným obsahem, jejíž hrdina se ocitá v dramatickém konfliktu se silami mocnějšími než je on sám
expozice - úvodní část, seznámení se situací s prostředím ve němž se bude děj odehrávat, představení postav
kolize - rozvíjení zápletky, zauzlení děje, objevuje se konflikt
- krize - vrcholný okamžik konfliktu
- peripetie - konflikt se vystupňoval a děj se nachyluje ke konci
- katastrofa - závěrečná část, dochází k rozuzlené
komedie - napodobuje skutečnost v karikatované podobě tak aby vynikala její směšnost
tragikomedie - tragédie s komedií, hra jejichž vážní děj vyústí do překvapivého humorného konce
fraška - žánr komedie s jednoduchým dějem a výraznými typy postav kladných a záporných. Předmětem výsměchu jsou lidské nedostatky
činohra - tragická a komická hry došlo k uvolnění strohé normy výstavby dramatického textu, vážné téma, závažný konflikt, hrdinové jsou obyčejní lidé
opera - dramatický text s hudbou, zpívá se za doprovodu orchestru
opereta - hudebně dramatický žánr, střídá se hudba s mluveným slovem
revue - žánr s uvolněnou dramatickou stavbou, jednotlivá čísla byly sestavována do souvislých celků
muzikál - hudební divadlo, navazuje na operetu
melodrama - koncertní nebo scénický útvar, založený na relativně samostatné existenci slovné a hudební složky
oda - je oslavná báseň většího rozsahu velebící boha, hrdinu, nebo lásku přátelství
Hymnus – je patetická báseň menšího rozsahu, inspirována nadosobními hodnotami
Dithyramb - je oslavná píseň, která je vyjádřením bez prostřední radosti nebo nadšení, původně byl doprovázen tancem
Epitaf - je náhrobní nápis. Epitafy byly psány již od starověku
Epigram - je krátká satirická báseň zakončená pointou. Vyjádření úsudek o určitém životním jevu
Sonet - je nejrozšířenější pevná forma evropské lyrické poezie. Skládá se z 14 veršů, obvykle rozdělených do 4 strof
Rispet – je zkrácenou obdobou sonetu: je to básnická forma lidového původu z Toskánska, opěvující milovanou osobu
Italská balada – je milostná báseň, má 14 veršů jako sonet, je tvořená strofu čtyřveršovou a strofu desetiveršovou,závazná je rýmovaná shoda posledních veršů obou strof
Francouzská balada – se skládá ze sedmi až dvanáctiveršových strof a závěrečného poslání – dopěvu
Lyrickoepické žánry – stojí na rozhraní mezi lyrikou a epikou
Balada – veršovaná skladba, která zachycuje marný zápas člověk s přírodou nebo společenskými silami. Mívá pochmurný děj a končívá tragicky.
Romance – veršovaná skladba středního rozsahu s tematikou milostnou nebo romantickou, s rozmarným dějem s šťastným zakončením. Je v mnohém protikladem balady.
Moderní epos – básnický útvar, ve kterém vystupují do popředí subjektivně reflexivní prvky a zatlačují do pozadí epické jádro básně
Básnická povídka - zachycuje událost ze života jednotlivce, je veršovaná, ale kratší a sevřenější než moderní epos, je živá i v současné literatuře.
Píseň - básnický skladba určená ke zpěvu. Typická je pro ni prostota vyjádření, bezprostřední vřelý cit, přesný hudební rytmus , rým a pravidelná sloka. Často se v ní objevuje refrén
Elegie - báseň smutného,teskného charakteru.Tématem je ztráta někoho nebo něčeho,co je člověku drahé,často je také vyjádření smíření s osudem nebo nedosažitelností vysněného ideálu.
Žalm - byl původně hymnický zpěv, obsaženy ve elegii.
Pásmo – je žánr moderní poezie , který využívá mnohovýznamovosti a volného přiřazování veršů. Je to souvislý proud po sobě jdoucích dějů a myšlenek, tvořících celek
Lyrika - literární druh, který vyjadřuje city, pocity, nálady. Často se jedná o monologickou promluvu, v niž mluvčí bývá toteny s autorem.
JAZYKOVÉ PROSŘEDKY
TROPIKA – jazykovědní disc., která se zabývá tropy
TROPY – jaz. prostředky založené na přenášení významu slov
METAFORA – přenesení významu na základě podobnosti
PERSONIFIKACE – zosobnění, neživá věc se chová jako člověk, případně autor oslovuje předměty jako kdyby promlouval s živou bytostí
ANIMIZACE – přisuzování vlastností a činností zvířat neživým věcem
SYNESTEZIE – záměna počitků různých smyslů při pojmenování určitého jevu
KATACHREZE – použití slova v neobvyklém a z hlediska běžného úzu i náležitém významu (hluboká mělčina)
ZVUKOVÁ METAFORA – zvukomalba – např.: opakování hlásky ,,l“
EPITETON – básnický přívlastek (stříbrný vítr)
OXYMÓRON – vyjadřuje spojení dvou jevů, které se vzájemně v doslovném významu vylučují. Slouží k výraznému zesílení příslušného znaku
PŘIROVNÁNÍ – je založeno na stejném obrazovém principu jako metafora, ale skládá se ze tří částí: pojmenování přirovnaného jevu, gramatické vyjádření srovnání a pojmenování jevu, k němuž se přirovnává. Slouží k zvýšení názornosti
METONYMIE – obrazné pojmenování, které se zakládá na přenášení významu na základě souvislosti dvou jevů
SYNEKDOCHA – básnický opis pro vystižení určitého jevu nebo děje pomocí typických znaků. Často využívá souvislost kvantitativní povahy – zaměňuje části za celek, přip. druh za rod
EUFEMISMUS – směřuje k zeslabení intenzity pojmenování; zeslabení se realizuje v kvalitativní rovině a směřuje k nahrazení obvyklého pojmenování pro málo příjemný jev pojmenováním, které se jeví jako přijatelnější - např. místo ,,zemřel“ - ,,opustil nás navždy“
IRONIE – posměšné vtipné vyjádření, při němž jsou užita slova v opačném významu
FIGURY – jsou druhou skupinou obrazného pojmenování jsou to sousloví založená na opakování slov, hromadění jednotlivých slov nebo celých syntaktických celků. Při jejich užití se nemění význam slova, která figuru vytvářejí.
ALITERACE – opakování začátečních hlásek (nebo i celých zvukových celků) na počátku po sobě jdoucích slov
ANAFORA – opakování slov nebo celých sousloví na počátku dvou po sobě následujících veršů
EPIFORA – opakování slov na konci veršů (nebo syntaktických celků v próze)
EPIZEUXIS – prosté opakování dvou slov nebo úsloví za sebou
EPANASTROFA – (palilogie) opakování stejných slov na konci jednoho a na začátku následujícího verše
ANTITEZE – opakování struktur, které jsou z významového hlediska protikladné
PLEONASMUS – explicitní vyjádření skutečnosti, která je z kontextu již zřejmá
TAUTOLOGIE – pojmenování téže skutečnosti dvěma různými slovy nebo souslovími (věcně a navždy)
AMPLIFIKACE – vyjádření téže skutečnosti z různých hledisek
GRADACE – (klimax) pojmenování jsou seřazena podle intenzity – následující význam označuje vždy větší kvantitu, mezi významy je tedy vztah stupňování
ANTIKLIMAX – opak gradace
POLYSYNDETON – využití spojek v nadbytečné míře (z hlediska běžného úzu). Cílem je soustředění pozornosti vnímatele na každou část výpovědi
ASYNDETON – vynechání spojek i tam, kde je podle úzu očekáváme. Asyndeton dynamizuje, zvyšuje spád
ZEUGMA – sloveso má několik předmětů, ale vztahuje se ve skutečnosti jen k jednému
ELIPSA – vynechámí určité části výpovědi (vyplývající z kontextu)
APOZIOPEZE – nedokončená výpověď – vypuštění určitého celku, která navozuje na představu otevřené možnosti (vyjádřeno pomlčkou, častěji třemi tečkami)
ANAKOLUT – vybočení z větné vazby, signalizuje specifičnost výpovědi postavy
APOSTROFA – řečnické oslovení neživého objektu nebo nepřítomné osoby
DIALOG – je pásmo přerušovaných promluv dvou nebo několika postav, které se střídají v roli mluvčího a posluchače
MONOLOG – přináší souvislost nepřerušovanou promluvu jedné postavy
VNITŘNÍ MONOLOG – je monologická promluva nepronesená, zachycují myšlenkový a především citový vnitřní svět postavy v určitém okamžiku
TÉMATICKÁ (DĚJOVÁ) VÝSTAVBA
TITUL – první informace, kterou autor vnímateli díla podává. Může být jednoslovný, souslovný či vyjádřený celou větou
MOTIV – základní dynamická složka díla, která vytváří epickou dějovost nebo lyrické napětí. Výběr motivů závisí na záměru autora, na hlavní ideji díla
TYP – je lit. postava, která je nositelkou vlastností jež jsou příznačné pro určitou skupinu lidí
HLAVNÍ IDEA DÍLA – autorské hodnocení skutečnosti, která je v díle reflektována a která se projevuje též ve výběru a uspořádání jednotlivých témat a tématických celků