DIESEL

 ADAM MICHNA Z OTRADOVIC

Historický kontext:

Stavovským povstáním zahájeným v roce 1618 vyvrcholily politické rozpory mezi šlechtou a městy,protestanty a katolíky. Stavovská vláda zbavila Habsburky moci a za krále byl zvolený Kurfiřt Fridrich V. Falcký , je ze země byl vypovězený jezuitský řád jako hlavní opora poutnického rodu.

Porážka nekatolických vojsk v bitvě na Bílé hoře – 8.11.1620 veden k nastolení nových společenských poměrů vyhlášením Obnoveného zřízení zemského. Tímto zákonem Ferdinanda II.bylo potvrzeno dědičné právo Hlas. na český trůn, posíleny pozice panovníka a duchovenstva, veřejný jazyk byla nezvratně němčina. Bylo povoleno jediné katolické náboženství. Podstatná část protestantské inteligence odešla do exilu, poddaní museli katolictví přijmout.

Barokní umění proniká do českých zemí po r.1610, výrazný rozmach nastal až po 30.leté válce, kdy z Itálie a Podunají (Německo, Rakousko) přicházeli do Čech a na Moravu znamenití stavitelé.

V barokním českém umění pozorujeme rozdíl mezi oficiální a lidovou tvorbou, která byla oficiální kulturou ovlivněná: štíty statků, kapličky, křížové cesty, boží muka apod. i v užitkových předmětech: malba na skle a nábytku.

Z českých malířů jsou známí Karel Kréta, Petr Brandl, Jan Kupecký, Václav Vavřinec Reiner/rajner/, rytec Václav Hollar.

Ze sochařů proslul Matyáš Braun cyklem alegorických soch Ctností a Nectností u zámku KUKS u Dvora Králové. Maxmilián Brokoff – oba se významně podíleli na sochařské výzdobě Karlova mostu a jsou vrcholnými představiteli barokního výrazu.

V době baroka se v českých zemích bohatě rozvíjela hudba a divadlo. Zámecké kapely provozovaly většinou vlastní tvorbu a první italské opery. Významnou osobností raně barokní hudby byl Adam Michna z Otradovic, autorem církevní hudby byl Jan Zelenka, dále Pavel Josef Vejvanovský.

Vrcholící baroko (pol. 17st. 80.tá léta 17 st.)

Proti poněmčování vystupují pouze někteří vzdělanci z řad duchovenstva a městské inteligence. Domácí oficiální barokní literatura se rozvíjí v duchovním básnictví a duchovní próze. Patří k nim i oficiální drama spojená s barokními slavnostmi. Vzniká velký počet legend a kázání.

Adam Michna z Otradovic působil jako učitel a muzikant v jindřichohradecké jezuitské škole a sestavil slovníky ČESKÁ MARIÁNSKÁ MUZIKA

LOUTNA ČESKÁ

SVATOROČNÍ MUZIKA

Nejznámější z nich je: Chtíc, aby spal…

Pro jeho poetičnost je charakteristické důvěrné oslovování svatých, spíše lidový pohled na svět.

ŽIVOT AUTORA
Michna pocházel z vladycké rodiny, jeho otec byl správcem místního hradu, vedoucí hradních trubačů a městský varhaník. Vzdělání nabyl v jezuitské koleji v Jindřichově Hradci a k řádu si i poté udržel vřelý vztah, ostatně všechny jeho tištěné sbírky pocházejí právě z jezuitské Akademické tiskárny v Praze. Byl varhaníkem a učitelem hudby a zpěvu v místě svého rodiště. Později se stal majitelem šenku a žil životem zámožného měšťana.

DÍLA
Adam Michna patřil k nejvýznamnějším českým barokním básníkům a nadaným hudebním skladatelům. Je autorem tří sbírek písní na vlastní české básnické texty. Sbírky Česká mariánská muzika (1647) a Svatoroční muzika (1661) připomínají kancionály jsou uspořádány chronicky podle církevního roku. Nejvíce písní se týká období Vánoc, Velikonoc, svátosti oltářní, smrti a zejména uctívání Panny Marie - odtud název Mariánská muzika. Nejjednodušší kompozici má Svatonoční muzika. Obsahuje především písně o svatých a písně pro jednotlivé církevní slavnosti a svátky. Jedná se o typický katolický barokní kancionál, který sahá od Adventu až ke konci církevního roku.
Loutna česká (1653) není kancionál, svým rázem ani stylem nezapadá do kostelního prostředí. Má složitější stavbu a je umělecky na vyšší úrovni. Obsahuje jen 13 písní. V české barokní literatuře patří mezi smělé a jedinečné výtvory, jež jsou opravdovým průlomem do tradičních témat. Loutna česká je soubor mysticko-erotických básní, týkajících se jednoho tématu - námluvy a sňatek Krista. Michna věnuje Loutnu sňatku Panny Marie s bohem Otcem a sňatku lidské duše s Kristem. Tělesná krása a duchovní ctnost Panny Marie je oslavována v třetí písni (citace str. 132). Počínaje pátou písní se snoubenci duchovního sňatku stávají Kristus a lidská duše a Panna Marie vystupuje jen v úloze námluvčí, která vychvaluje přednosti svého syna (citace str. 135).

JAZYK A STYL
Svou básnickou podstatou je Michna lyrik. Jeho lyriky nezná klid, je dynamická, všechno je v pohybu. Vyrůstá z citových protikladů - vyjadřuje opojení, jásot, zarmoucení, strach, nadšení, bolest, touhu... To se odráží ve výběru slov a básnických prostředků. Najdeme zde anafory, epifory (opakování výrazů na konci po sobě jdoucích veršů), apostrofy. Užívá slova z hovorového jazyka, mnohdy až vulgární. Metafory, přirovnání a epiteta (básnické přívlastky) přejímá z náboženské a mystické symboliky. Pro Michnův jazyk je charakteristická také nadsázka, kontrasty, častý je i familiární tón. Básník vnímá okolní svět všemi smysly. Proto v jeho písních vystupuje příroda v barevné květinové kráse, ve vůních a zpěvu ptactva, zaznívají i hudební nástroje, orchestry a chóry. Smyslové okouzlení a opojení zaznívá v proslulé vánoční ukolébavce Chtíc, aby spal - ve které je Ježíšek zahrnut květinami

a hudebními metaforami. Tato píseň je z České mariánské muziky. (citace str. 45) Michna objevil pro českou poezii májovou krajinu. Příroda tvoří v jeho poezii marné pozadí, které je umělecky často tak propracované, že na sebe strhává větší pozornost než ústřední náboženské téma. Zvláště silně se uplatňuje krajinná idyla v poezii velikonoční a májové a v některých mariánských písních. Michna silně idealizuje až přeslazuje (hlavně období Vánoc).

VLIV DÍLA
Michnova poezie navazuje na domácí tradici, ale překonává ji. Hledá vlastní tvůrčí cesty, chce upozornit na rozdílnost a novost svého umění sbírkami vlastních výtvorů, které vydával pod svým jménem. Michna jako umělecká osobnost měl uměleckou ctižádostivost a sebevědomí. V jeho době se mu mohl v básnickém umění rovnat pouze jeden - Jan Amos Komenský. Michnovy básně se obracejí k budoucnosti, některé jeho verše a metafory jsou semínkem moderního básnického umění 19. století. Např. pro poezii Karla Hynka Máchy, Karla Jaromíra Erbena, Josefa Václava Sládka nebo dokonce Vladimíra Holana.
Také Michnovy duchovní skladby jsou na repertoáru koncertů klasické hudby dodnes.